Hematologické abnormality
Co nejkompletnější hematologické vyšetření včetně počtu retikulocytů a trombocytů je nezbytnou součástí každého vyšetření psů. Případné anémie jsou obvykle normocytární, normochromní a neregenerativní – jedná se o anémie z chronických chorob. Regenerativní anémie mohou souviset se současnou ztrátou krve nebo s hemolýzou. Kočky s FeLV souvisejícím onemocněním mohou mít makrocytární anémii. Při poškození kostní dřeně může být anémie doprovázena trombocytopenií a leukopenií. Cirkulující atypické lymfocyty mohou naznačovat postižení kostní dřeně a leukémie. Je důležité odlišovat multicentrický lymfom s postižním kostní dřeně (tj. stupeň V) od primárního onemocnění – lymfoblastické leukemie – tato onemocnění mají odlišné prognózy.
Kostní dřeň
Aspirační cytologie je doporučena pro staging kvůli prognostickému významu – postižení kostní dřeně. Doporučuje se také pro případy, kdy lymfom předpokládáme, ale ten není diagnostikován při vyšetření periferních uzlin.
Sérové biochemické abnormality
Přibližně 15% psů s lymfomem (40% psů s postižením mediastina) je hyperkalcemických, často vzhledem k ektopické produkci parathormon-related peptidu. V případě hyperkalcemie neznámého původu by měl být lymfom vysoko na seznamu diferenciálních diagnóz. Kromě toho může přítomnost hyperkalcemie sloužit jako marker pro reakci na terapii.
Ke zvýšení močoviny a kreatininu v krvi může dojít při sekundární renální infiltraci lymfomu, při hyperkalcemické nefróze nebo při dehydrataci. Ke zvýšení jaterních enzymů nebo bilirubinu dochází při infiltraci jaterního parenchymu. Ke zvýšení sérových globulinů, obvykle monoklonálnímu, dochází zřídka u lymfomu z B buněk.
Hypoproteinemie byly častěji pozorovány u zvířat s lymfomem trávicího aparátu.
Genetické vyšetření
Klonalita je charakteristickým znakem malignity; to znamená maligní buněčné populace. Teoreticky by měla být odvozena od rozšíření jednoho maligního klonu charakterizovaného konkrétním úsekem DNA unikátním pro konkrétní nádor. Například, u psa s lymfomem z T-buněk by všechny maligní buňky měly obsahovat stejnou DNA sekvenci pro variabilní oblasti T-buněčného receptoru genu. Podobně u psa s lymfomem z B-buněk by měly mít maligní lymfocyty stejné sekvence DNA ve variabilní oblasti genu receptoru imunoglobulinu. Naopak u benigní reaktivní lymfocytózy jsou buňky polyklonální stejně jako jejich antigenní receptory. V současné době může být polymerázová řetězová reakce (PCR) použita pro amplifikaci variabilní oblasti T-buněčných receptorů a imunoglobulinových genů pro detekci přítomnosti klonálních populací lymfocytů u psů. Takovéto testy klonality mají přibližně 70% až 90% citlivost. Mohou se objevit falešně negativní (nesprávné PCR primery) i falešně pozitivní (například ehrlichióza a Lymeská choroba) reakce.
Genomická a proteomická analýza DNA a vyšetření sérových biomarkerů jsou v současné době zkoumány pro stanovení jejich diagnostického a prognostického významu a mohou vstoupit do klinické praxe v příštích 10 letech.
Tyto molekulární techniky, zatím užitečné pro diagnózu, mohou být i nástrojem při určování časné recidivy, přesnějšího klinického stadia a takzvané molekulární remise, protože jsou obecně citlivější než standardní vyhodnocení cytologického posouzení periferní krve, kostní dřeně nebo lymfatických uzlin.
CRP
C-reaktivní protein (CRP)je jedním z nejdůležitějších reaktantů akutní fáze. Je to bílkovina, která hraje úlohu opsoninu. Své jméno získal díky tomu, že precipituje s tzv. C-polysacharidem pneumokoků.
Plazmatická koncentrace CRP sezvyšuje již za 4 hodinypo navození reakce akutní fázea v průběhu prvních dvou dnů jeho koncentrace vzrostei více než 100krát. Maximální koncentrace je dosaženo za 24–48 hodin, přibližně 24 hodin je i poločas CRP.
Fyziologicky bývá plazmatická koncentrace nižší než 2–8 mg/l. Rychlý a vysoký vzestup CRP (typicky na hodnoty nad 60 mg/l) doprovází předevšímakutní bakteriální infekce, méně obvykle také mykotické infekce. Virové infekce naproti tomu bývají charakterizovány relativně malým vzestupem CRP (zpravidla pod 40 mg/l). Stanovení plazmatické koncentrace CRP proto napomáhá v rozhodnutí, zda zahájit léčbu antibiotiky. Úspěšná antibiotická terapie se pak projeví rychlým poklesem CRP, naopak při neúspěšné léčbě přetrvává zvýšení.
Stanovením CRP lze odhalit rizikopooperační infekce. Třetí den po operaci má jeho koncentrace rychle klesat k normě. Přetrvávající zvýšení nebo jen částečný pokles, následovaný dalším zvýšením, naznačuje přítomnost infekce nebo jiné zánětlivé komplikace.
Mírný vzestup CRP provází u lidí iinfarkt myokardu. Obecně lze také říci, že mírně zvýšené hladiny CRP (obvykle kolem 10 mg/l) patří mezi známky vysokého kardiovaskulárního rizika. Sledování koncentrací CRP je užitečné i při monitorování autoimunitních onemocnění.
CRP Pes
- normální < 6 mg.mL-1
- slabě zvýšená 6 – 40 mg.mL-1
- zvýšená > 40 mg.mL-1
Haptoglobin
Haptoglobin je plazmatický glykoprotein tvořený v játrech, který velmi pevně váže extrakorpuskulární molekulu hemoglobinu.
Zhruba 10% degradovaného hemoglobinu je každý den uvolněno do oběhu a tak vzniká extrakorpuskulární hemoglobin. Zbylých 90% je přítomno ve starých erytrocytech, které jsou degradovány v buňkách RES. Množství haptoglobinu v lidské plasmě se pohybuje od 400 do 1800 mg Hb-vazebné kapacity v litru. Komplex haptoglobin-hemoglobin je z krevního oběhu rychle vychytáván buňkami retikuloendoteliální soustavy.
Volný hemoglobin prochází glomeruly ledvin do tubulů a má tendenci zde precipitovat. Komplex hemoglobin/haptoglobin je však dostatečně velký, takže glomeruly neprochází. Funkce haptoglobinu tedy spočívá v zamezování ztráty volného hemoglobinu ledvinami. Tím se zachovává cenné železo, přítomné v hemoglobinu, které by jinak uniklo z těla.
Nízké hladiny haptoglobinu byly zjištěny u pacientů s hemolytickými anémiemi. To je vysvětleno skutečností, že zatímco poločas života haptoglobinu je asi 5 dní, poločas komplexu hemoglobin/haptoglobin je asi 90 min, protože komplex je mnohem rychleji odstraňován hepatocyty. Když je tedy haptoglobin vázán s hemoglobinem, mizí z plasmy asi 80 × rychleji než samotný haptoglobin… Proto hladina haptoglobinu při hemolytických anemiích prudce klesá. Sérová koncentrace haptoglobinu stoupá při akutních zánětlivých stavech (jedná se o protein akutní fáze zánětu) a klesá při poruchách proteosyntézyv játrech.
Při statistickém hodnocení CRP, haptoglobinu a klinického posouzení lymfadenopatie u diagnostiky lymfomu byla zjištěna sensitivita 83,5% a specifita 77%.
Thymidinkináza (TK)
Thymidinkináza katalyzuje přeměnu thymidinu na thymidinmonofosfát (TMP) za přítomnosti adenosintrifosfátu. TMP je převeden v několika krocích na trifosfát, který je zabudován do DNA. Protože lze do DNA zabudovat thymidin jen ve fosforylované formě, hraje thymidinkináza podstatnou roli při zpracování thymidinu v buňce. De novo syntéza thymidinfosfátu normálně probíhá za katalýzy thymidylátsyntetázy z deoxyuridinmonofosfátu za přítomnosti kyseliny listové a vitamínu B12. Thymidinkináza na rozdíl od thymidylátsyntetázy používá jako substrát buď exogenní thymidin z potravy nebo endogenní thymidin uvolněný z odbourávacích reakcí. Je označována jako „salvage enzyme“ (záchranný enzym).
Thymidinkináza (TK) je nespecifický nádorový marker schopný indikovat maligní růst v různých orgánech.
Výskyt : v eukaryotních buňkách se nachází dva izoenzymy thymidinkinázy, které se odlišují biochemicky a elektroforeticky. U zdravého dospělého jedince se nachází v séru jen nízké koncentrace TK1, vyšší hodnoty se mohou vyskytovat u neoplastických onemocnění a u některých virových onemocnění.
Biologický poločas : 2 dny
Zvýšené hladiny u nemocných s maligním nádorovým onemocněním v humánní medicíně:
- hematologická maligní onemocnění
- bronchogenní karcinom
- karcinom prsu
- kolorektální karcinom
- karcinom prostaty
- karcinom varlat
- karcinom močového měchýře
- karcinomatóza serózních blan
Zvýšené hladiny u nemocných s benigní etologií onemocnění v humánní medicíně:
- virové infekce
- psoriáza
- TBC pleuritida
- sarkoidóza
- revmatické onemocnění
- zánětlivá onemocnění plic a trávicího ústrojí
- perniciózní a megaloblastické anémie
- kolagenózy
Indikace vyšetření v humánní medicíně:
- diagnostika hemoblastóz
- diagnostika a monitorování lymfomů
- doplňkový marker u všech nádorových diagnóz při rozhodování o agresivitě nádorového procesu, tj. stupni proliferace
Pes
Aktivitu sérové thymidinkinázy (sTK aktivita) lze použít jako nádorový marker pro psí maligní lymfom. Podobně jako u lidí jej lze použít jako prognostický marker pro dobu přežití u psů s maligním lymfomem a pro identifikaci prvních známek progrese onemocnění u léčených psů. Aktivita thymidinkinázy byla měřena u ošetřených psů před každou léčbou a poté každé 4 týdny, dokud nedošlo k relapsu. Psi s maligním lymfomem měli 2-180krát vyšší aktivitu sTK (TK 5-900 U/L), než je obvyklé u zdravých psů (TK < 7 U/L) na základě průměrných hodnot + 2 směrodatné odchylky. Ve skupině ostatních novotvarů pouze 2 psi měli mírný nárůst (6,4 a 7,5 U/L) ve srovnání s kontrolami. Průměrná sTK u psů s maligním lymfomem v kompletní remisi se významně neliší od aktivity u zdravých kontrol (p = 0,68). Střední sTK alespoň 3 týdny před a v době relapsu je významně vyšší než aktivita, měřená v kompletní remisi (P 30 U/L, měli významně kratší dobu přežití (p <0,0001). Navíc sTK činnost odráží klinický staging malitního lymfomu. Měření sTK může být použito jako hodně objektivní marker nádoru pro prognózu a pro predikci relapsu před recidivou klinicky detekovatelného onemocnění u psů s maligním lymfomem, kteří podstupují chemoterapii.
Kočka
Byly odebrány vzorky sér od 49 klinicky zdravých koček, 33 s lymfomem, 55 se zánětlivým onemocněním a 34 s nehematopoetickými neoplaziemi (NHPN). sTK byla měřena pomocí RIA a referenční rozmezí (1,96 × SD) vychází z hodnot klinicky zdravých koček (<5,5 U/l). Střední aktivita sTK pro zdravé kočky je 2,2 U/l (rozmezí 0,8 – 8,4, ± SD 1,7). Střední aktivita sTK pro kočky s lymfomem byla 17,5 U/l (rozmezí 1,0 až 100,0 SD ± 27,4). Střední aktivita sTK pro kočky s NHPN byla 4,2 U/l (rozmezí 1,0 až 45,0, SD ± 8,6). Střední aktivita sTK u skupiny se zánětlivým onemocněním byla 3,4 U/l (rozmezí 1,0 až 19,6, SD 3.9). Kočky s lymfomem měly signifikantně vyšší aktivitu sTK než zdravé kočky nebo kočky se zánětlivým onemocněním (p <0,0001) a kočky s NHPN (p <0,0002). Aktivita sTK činnost je potenciálně užitečný biomarker pro kočičí lymfom, předpokládá se její využití jako prognostického ukazatele.