Přehled problematiky měkkotkáňového sarkomu u psů a terapeutické možnosti
1. Úvod
Měkkotkáňové sarkomy (STSs) představují různorodou skupinu nádorů vznikajících z mezenchymálních buněk, které ovlivňují jak lidi, tak i zvířata, včetně psů. Ačkoli tyto sarkomy patří mezi vzácnější typy nádorů, zejména u lidí, podstatně komplikují klinický management pacienta vzhledem k jejich potenciálu pro místní recidivu a vzdálené metastázy. Psi jsou skvělým modelem pro studium STS u lidí, díky podobnému vystavení environmentálním rizikovým faktorům, genetické rozmanitosti mezi plemeny a spontánnímu výskytu nádorů. Tyto nádory často odrážejí podobnou heterogenitu a složitost jako lidské nádory, což nastavuje ideální podmínky pro studium progrese onemocnění a účinnosti léčebných metod.
Současná léčba STS u psů i lidí zahrnuje převážně chirurgii, radioterapii, elektroevaporaci a chemoterapii, přičemž rozhodnutí o léčbě závisí na vlastnostech nádoru a faktorech pacienta. Přesto je vývoj nových terapeutických strategií zásadní, vzhledem k vysoké míře selhání nových léčiv v klinických studiích. Porozumění mikroprostředí nádoru je klíčové pro navrhování nových cílených léčebných postupů, neboť toto prostředí hraje zásadní roli při iniciaci a progresi sarkomů skrze modifikace chování nádoru, podporou angiogeneze a potlačováním imunologických odpovědí.
2. Mikrosvět nádoru (TME)
Mikroprostředí měkkotkáňových sarkomů je dynamická síť zahrnující nádorem asociované fibroblasty, makrofágy, lymfocyty, extracelulární matrix (ECM) a signální molekuly, které dokáží interagovat a podporovat růst a invazi nádoru. V rámci TME hrají klíčovou roli některé komponenty:
Fibroblasty asociované s rakovinou (CAFs): Tyto fibroblasty se stávají aktivními díky nádorovým buňkám. CAFs emitují řadu faktorů, včetně růstových faktorů, cytokinů a složek ECM, které podporují růst nádorů a metastázy tím, že stimulují kancerogenní buňky, zpomalují imunitní reakce a remodelují ECM.
Extracelulární matrix a hypoxie: ECM ovlivňuje tuhost tkáně a imunitní mikrosystém, čímž komplikuje terapii. Hypoxie, způsobená rychlým množením nádoru, dále zhoršuje odpovědi na imunoterapii a podporuje remodelaci ECM a progresi nádorů.
Další složkou mikroprostředí STS, která ovlivňuje jejich možnost progrese a terapie, jsou tumor-asociované makrofágy (TAMs), které mohou vážně uspávat protinádorové odpovědi, a tumor-infiltrující lymfocyty (TILs), jež společně mohou být potenciálními cíli pro nové terapeutické přístupy.
3. Nové terapie pro STS u psů a u lidí
Léčba STS u psů zahrnuje inovativní přístupy, mezi které patří:
Chirurgie: Preferována je úplná excize s širokými okraji. Tumory s vysokým metodickým indexem mají obecně horší prognózu.
Radioterapie, elektroevaporace a chemoterapie: Často se používají jako adjuvans při neúplné excizi či u metastatického onemocnění.
Imunoterapie: Zahrnuje použití kontrolních inhibitorů imunitních checkpointů, adopce buněčné terpatie, monoklonální protilátky a vakcíny. Psí modely umožňují testování strategických kombinací imunoterapie s tradičními léčbami, což přivádí naději pro dosažení účinnější terapie.
4. Závěr
Mezinárodní studie a výsledky z oblasti veterinární i humánní onkologie naznačují, že dalším rozšířením imunologických a biologických přístupů lze zlepšit léčbu měkkotkáňových sarkomů jak u psů, tak u lidí. Psi nejen slouží jako modely pro nové terapie, ale také umožňují přímější vstup do klinických studií a léčebného výzkumu v onkologii. Důkladná charakterizace jednotlivých komponent TME ve veterinárních modelech může vést k průlomům v chápání a terapii agresivních sarkomů nejen u našich čtyřnohých přátel, ale průběžně také u lidských pacientů.
